10.6.2022 – ~~Mysl~~
Mysl je jako cválající kůň. Bez vědomé pozornosti si běhá sem tam, cválá krajinou a nechává za sebou všechen čas světa. Běží, běží a čas se ztrácí někde v pozadí. Běží, běží, ale neprožívá, nestíhá prožívat nic z toho, co cestou potkává. Splavena adrenalinem cválá stále kupředu, dál a dál, vstříc novým místům a novým dálkám.
V tu chvíli ji můžeme zkusit zastavit, nadechnout se a vrátit se k sobě. Je to jako rozčarování, kde jsme byli a jak jsme se tam dostali? Jak bez naší pozornosti odběhla někam v dálky. V mnohdy krásné dálky, představivost umí být mocná čarodějka.
Čím jsme unavenější, vystresovanější, čím víc naše bdělost a pozornost polevuje, tím víc si může mysl utíkat, kam chce.
Důležitý je okamžik zastavení. Zastavení té rozběhlé mysli. Být bdělý. Mysl dokáže vymýšlet, ale nedokáže tvořit. Ne sama. V ten moment, kdy si uvědomíme, kam nás mysl vzala na výlet, nakolik jsme se jí nechali unést, v ten moment je vrácení se do sebe, nádech a procítění sebe úplně jiná energie. V ten moment můžeme cítit obě ty rozdílné energie. Tu sílu splašenosti v hlavě a sílu klidu v srdci. A pak se snažit udržet se v něm. Vracet se do něj, kdykoli si to uvědomíme. To chce bdělost, pozornost a trénink. Než si zvykneme být v srdci stále.
Když už dokážeme mysl používat vědomě, nenechat se jí řídit, nebýt svou myslí, ale využít jí jako mocný nástroj, můžeme tvořit. Tvořit v souladu srdce a mysli. V koherenci těchto dvou energií, frekvencí. Představit a procítit.
Mysl je velmi užitečná, úžasná a potřebná. Ale my nejsme naše mysl. Jen to mnohdy nevíme a identifikujeme se s ní. A pak ovládá ona nás a my nevíme, jak z bludiště ven.
Ale naše sídlo je v srdci. 
