29.5.2022 – Na otázku, kdo jsem, odpovídám: Jsem Bytost na cestě. Na své vlastní, specifické životní cestě. Každý někam směřujeme, máme se něco naučit, poznat, pochopit. Každý máme svá traumata a boly, jejichž poselství a sílu můžeme využít a transformovat (se).
Máme na výběr. Můžeme hledat viníky za naše těžkosti kolem nás, obviňovat tohle, tamto, tamtoho. Nebo se podívat do sebe a uvědomit si, že to vše jsou lekce, projekce, kdy nám situace doslova ťukají na okno: „Haló, už jsi to konečně pochopil?“
Od dětství jsme odváděni od sebe, jsme učeni hledat příčiny jen ve vnějším světě, hledat kolem sebe a ne v sobě. Odpovědi nepřicházejí a člověk se zacyklí v životě, v toxických situacích a zvykne si na roli oběti, jejíž předlohu vídá odjakživa kolem sebe a která je v našem světě oceňována a je s ní ve velkém soucítěno.
Ale my jsme tvůrci, jsme mocné bytosti, jen jsme to byli naučeni zapomenout. Uvěřili jsme tomu, že jsme bez-mocní a svou moc jsme si zvykli odevzdávat druhým. Je to i snazší. Vzdát se zodpovědnosti a krčit rameny „Já za to nemůžu. S tím nic nenadělám. My jsme malí páni.“
Opravdu?
A je lepší takhle bezmocně přihlížet své vlastní zkáze nebo si zkusit rozpomenout, že máme moc si vzít svou sílu zpět a být zodpovědní za svůj vnitřní vesmír, jehož projekce je to, co se děle kolem nás a nám? A tím pádem pak můžeme ovlivnit i vnější situace? Skrz nás a naše vnitřní nastavení.
Opustit myšlenkové vzorce a naučené myšlení lze. Je to ten první krok jiným směrem. Dovolit si to zkusit. Dovolit si to chtít změnit. Dovolit si tu myšlenku, že ten klíč ke změně života je uvnitř mě 
