Narodila jsem se 25.12.1989 s životním číslem 1.
Už jako dítě jsem byla velmi hloubavá, ráda jsem se učila, zkoumala, objevovala, vnímala duše zemřelých, naciťovala se na zvířata a občas jsem věděla dopředu, co se stane. Často jsem se uměla dostat do stavů – kterým se říká regrese a prováděla jsem jimi i kamarádky na základní škole.
Moje dětství, dospívání a život do 30 let nebyl příjemným obdobím, ale dnes už vím, že velmi cenným. V životě jsem si prošla mnohým, až na úplné dno, abych se da dně mohla najít a pořádně se z něj odrazit.
Na mé cestě jsem prožila 27 let sebepoškozování (začala jsem ve 3 letech), několik pokusů o sebevraždu, bulimii, sexuální zneužívání a znásilnění, psychiatrické diagnózy, 16 let experimentální medikace a nespavosti, hromadu vedlejších účinků, dostala jsem diagnózy jako deprese, úzkosti, obsedantně kompulzivní porucha, posttraumatická stresové porucha, chronická nespavost, emočně nestabilní – hraniční porucha osobnosti.
Přicházely i zdravotní komplikace a diagnózy. Přibrala jsem 55 kg, ze svých 55 kg na 110 kg, autoimunitní zánět celého těla, zánět štítné žlázy, který vedl k jejímu atrofování. Záněty trávicího traktu a v orgánech – játra, žaludek, střeva, alergie na vše, co šlo, astma, ateroskleróza, chronické záněty v celém těle, cystické akné, gynekologické problémy, cysty, endometrióza, artróza už v mladém věku… Byla jsem troska, oběť a ani já, ani nikdo jiný nevěděl, co se mnou. V roce 2018 mi zemřel můj onkologicky nemocný partner, bylo to velmi transformační období, celá jeho nemoc a umírání, které bylo velmi kruté. Dostala jsem se na dno a zhoršilo se mi vše. Panické ataky byly na denní bázi, přibyly patní ostruhy, tenisový loket a revmatoidní artritida, snažila jsem se upít k smrti a chtěla už jen umřít.
Z tohoto dna jsem se dostala sama. Nepomohla mi žádná vnější pomoc, žádný terapeut a žádný psychiatr. Krok za krokem – a nebylo to snadné – jsem měnila svoje naučené chování, svoje naučené myšlení, vzorce a zvyk být sama sebou. Postupně jsem se zbavila všech léků na spaní i na psychiku a zpracovávala a rozklíčovávala jsem svoje primární zranění a strachy. Učila jsem se sebelásce a přijímat sama sebe.
Změnila jsem stravu, odpouštěla, uvolňovala svoje emoce, přestala jsem po 20 letech kouřit, po mnoha letech pít, pustila jsem se do detoxu a očisty těla a během roku jsem zhubla 44 kg.
Jak jsem se vracela víc a víc k sobě, zjemnilo se mi vnímání, nic mě netlumilo a já se znovu nacházela, poznávala a objevovala svoje dary. Zjistila jsem, že některé věci mi jdou snadno. Navnímávat se na lidi a zvířata, cítit a používat energii – ať už k léčení či k práci s kameny, očistě prostoru. Znovu ke mně chodily duše lidí i zvířat, zvířata si chodila pro pomoc a já cítila jejich vzpomínky, potíže. Vnímala jsem vzpomínky stromů a míst, dokázala jsem se dostávat do podvědomí, do vzpomínek dávno minulých a komunikovat se svým tělem.
Postupně jsem na své cestě objevila spoustu zajímavých technik a absolvovala mnoho kurzů – což mě baví stále, protože se ráda vzdělávám, ráda nasávám informace a skládám si další a další jednotlivé střípky do obrovské mozaiky poznání.
Dnes jsem úplně jiný člověk, nepotřebuji brát léky – zůstalo mi jen pár drobných následků, ale – co vše je ještě možné? Věřím, že je možné změnit sám sebe, rozhodnout se, zbavit se nálepek a diagnóz, dobrat se k příčinám a hlavně – nalézt odpovědi sám v sobě. Protože každý je tam máme. Jen si k nim dojít. A někdy je to dlouhá cesta, znovu uslyšet hlas svojí duše, vnímat se, umět se cítit a vyznat se v sobě. Být ve spojení se svým srdcem, se svou duší, odlupovat jednotlivé vrstvy, které jsme si během života nebo i od předchozích generací na sebe nabalili. A pod všemi těmi vrstvami nalézat sami sebe.
S láskou, vděčností a pokorou k životu
Katka
