2.11.2024 – Dlouho jsem tam nedokázala chodit… Ze spousty důvodů. Některé jsou osobní. Ale hlavně – poslední roky nebyl čas… Bylo tolik starostí… S Medíkem, kočkama, s prací… A nač chodit někam, kde on stejně není? Když jsou i jiné cesty, jak se s ním spojit?
Ale znovu jsem si tu cestu k jeho hrobu našla… A pochopila i tuhle sílu rituálů… I když chodím na místo, kde on není. Je to důležitý symbol. Je to kontakt. Je to léčivé. Pokaždé tam pochopím nějakou situaci. Použiju věty z konstelací. Pokaždé je to hluboká integrace. A pokaždé přijdu na něco v sobě. A pokaždé odcházím o něco celistvější.
Jsem vděčná, že jsem si znovu našla cestu k Davidovu hrobu. A jsem nesmírně vděčná, že tam se mnou chodí i partner. A že se tak s Davidem spojujeme oba. Že se „poznávají.“ Je to zvláštní, ale je to tak… dojemné a správné v tu chvíli. 
S láskou ke všem našim zemřelým i předkům, protože ten nehmotný tok lásky, nás spojuje napříč světy jako nit.
(Hrob mého partnera, brzy to bude 6 let, co zemřel )
)