6.11.2023 – Každý z nás v životě prožíval nebo prožívá nepříjemné situace, období, zkrátka utrpení. Období, které je psychicky a fyzicky náročné, jsme nešťastní a nevíme, jak si pomoci, jak to vyřešit. Většina z nás má tendenci reagovat jako Oběť a zůstává v této fázi celý život. Každé utrpení je pro nás ale příležitost k růstu, k vývoji, k posunu. Záleží, jak k němu přistoupíme.
1) OBĚŤ – Proč se mi to děje? Bože, proč? Tak strašně trpím, jsem takový chudák. Obviňuji všechny a všechno kolem sebe. Nemůžu z toho ven, potřebuji zachránit. Nikdo mě nechápe, nerozumí mi. Vše kolem je beznadějné a nevidím cestu ven.
2) NA CESTĚ – Když se ke mně dostane první uvědomění si o tom, že na situaci můžu nahlížet z jiného pohledu, můžu se začít ptát místo: „Proč se mi to děje?“ – „CO MĚ TO MÁ NAUČIT?“
Napřed to bývá absurdní. „Jak mě tahle situace má něco naučit?“ otázka nás může popudit, nedokážeme najít nic logického, co by přineslo odpověď. Hloubáme nad tím a čím dál častěji se k ní můžeme vracet a hledat odpovědi. Ale toto zamýšlení vede přesně k tomu, že můžeme poodstoupit ze svého utrpení, vidět to z nadhledu a pátrat. Může trvat nějakou dobu, než to pochopíme.
„CO JE NA SITUACI POZITIVNÍHO?“,
„CO JSEM SE DÍKY NÍ MUSEL/A NAUČIT, ZAČÍT DĚLAT JINAK, CO JSEM SI MUSEL/A UVĚDOMIT A JINAK BYCH TO NEVIDĚL/A?“
Když se dokážeme odosobnit ze svého utrpení a podívat se na situaci z pohledu duše, můžeme pochopit. Můžeme si osvojit cenné lekce, pochopit včas, podniknout kroky ke zlepšení a nebo jen dojít ke smíření, přijetí a vděčnosti.
3) MISTR – Mistr už ví, že každá situace v životě je prostor k rozvoji,
k učení se a neděje se náhodou. Mistr se na celý život, děj a konání dívá s nadšenou radostí a ví, že vše kolem nás je hra, projekce a příležitost k růstu. Že tohle tělo máme oblečené, abychom skrze něj mohli prožívat všechny zkušenosti v tomto světě. Vítá v životě všechny situace – i ty bolavé. Mistr zůstává ve svém středu a VÍ.
Kdo z nás by nechtěl být mistr, že? Všichni jsme ale někde na cestě. Různě daleko. Prvním krokem vystoupení z pozice oběti vykračujeme na CESTU k sobě. Začít jinak přemýšlet, jinak nahlížet na situace v našem životě a přijímat, že i to „špatné“ se na určité úrovni děje pro naše dobro, je prvním krokem.
Osobně se vždy těším na ten úlevný okamžik, až mi dojde, co jsem se měla naučit, až pochopím v celé té kaskádě událostí, kde jsem odbočila ze své cesty nebo kam mě to mělo dovést. Není to někdy snadné a každý tu máme spousty svých jinak náročných lekcí. Ale nemusí to trvat roky, měsíce, týdny. Občas i když jsme už na cestě, můžeme sklouznout opět do oběti. Je to v pořádku. Ale když víme jak, nemusíme v ní nadále zůstávát. A je dobré si umět říci i o pomoc.
Každý jsme NA CESTĚ, na své vlastní cestě, nejsme v CÍLI. Buďme k sobě laskaví, zůstávejme bdělí a ve svém srdci
A na konci můžeme pochopit i příčiny svého utrpení a pocítit vděčnost za vše, co jsme se mohli naučit
