4.9.2022 – Můj první stříbrný vlas 
Před pár týdny jsem si poprvé všimla, jak se mi vzadu na temenu hlavy něco zatřpytilo. S hrůzou jsem si probírala vlasy, snažíc se zjistit, zda je to ono. Stříbrný vlas. 
Můj první popud byl – Vytrhnout! A už už jsem ho držela pinzetou, že půjde. Tak se to doma vždycky dělalo. Ale… já nechci. Zastavila jsem se, uvědomila jsem si ten program. Vždyť jsem se nedávno bavila s kamarádkou o tom, jak chci stárnout přirozeně. Tak co to bylo za popud?
Prohlížela jsem si ho, třpytil se a oproti mým tmavým vlasům se krásně vyjímal. Pocítila jsem k němu lásku. Lásku, která mě celou zaplnila. Málem jsem ho vytrhla, jen proto, že změnil barvu. Jen proto, že bych se jako všichni bála stárnout. A bojím. Ale je to jen strach a čas nezastavím. Čas můžu prožít a přijmout změnu. Že už nejsem holčička.
Každé ráno, když se češu, s nadšením ho hledám a líbí se mi, jak se třpytí. Cítím k němu lásku a jsem vděčná, že se tam ukázal. Ať už zůstane sám nebo bude mít sourozence. Zatím je jen jeden a kdo ví, jaké procesy s tím budu mít do budoucna, 
Ale to nejdůležitější je pro mě teď to, jakou láskou ho zahrnuji.
Každý to má jinak a to je v pořádku. Takhle to mám já
